Utubering - "akce roku"

Tři měsíce lístky doma, natěšenost, že si konečně tak krásně odpočinu a vyřádím se  po napsání bakalářky, že uvidím svoje oblíbený český youtuberky, že to bude fajn... Kecy v kleci!

Abych to objasnila i těm, kdo nemá páru, co je Utubering. :) Akce, která nemá mít  obdoby, setkání youtuberů a fanoušků, "youtubové rodiny". Byly 4 sekce, gaming, fashion (můj bod zájmu), entertainment a music. Každá sekce má svůj "roh" areálu, kde má svou vlastní menší stage a okolo "pokojíčky" youtuberů. Uprostřed všeho hlavní stage, kde převážně vystupují kapely. Jak to mělo probíhat v ostatních sekcích nevím, ale ve fashion to bylo tak, že každá youtuberka měla mít ten svůj pokojík tak velký, kolik dostane hlasů. Holky měly mít svůj program u sebe v tom svém království a pak kdo chtěl, tak měl prostor i na té menší stage.

Což o to, zní to fakt krásně. Já bláhová si myslela, že to fakt tak bude. Podle mě to bylo dělaný pro tisíc lidí a přišlo jich tak desetkrát tolik (odhaduju, nevím to). Už jen vstup mi přišel trochu zvláštní. Dostaly jsme pásku, ale žádný program, nic. Nikdo nic nekontroloval, bezpečnost nula. No nic, to bych bez problémů zkousla. Areál byl tak hrozně divně a nepřehledně rozdělenej, že jsem nepchopila, jak se jim to vlastně povedlo. Když jste byli u jedný malý stage, byla slyšet vždycky stage jiná nebo hlavní, což teda považuju za veliký mínus a čekala jsem, že tohle mají vyřešený. Tak jsme se prodraly (byla jsem tam s kamarádkami) do fashion sekce a jaly jsme se prohlížení oněch slibovaných pokojíčků. Z pokojíků se vyklubaly sprosté stánky. Jediný, co na nich bylo hezký, byly balonky :D. Evidentně soutěž o nejvíc koupených lístků vyhrála Péťa (Lovelyhair) a její stánek byl spíš stan. Ovšem s kapacitou zhruba 30 lidí, když se tiskli tělo na tělo. To prostě chcete. Péťa to měla pěkně vymyšlený, to neříkám. Měla tam pozvané další blogerky - Život podle Lucie, Rendy z Ordinary life a Beautylife by Aja. V druhém konci stanu se tísnily vizážistky, u kterých jste se mohly nechat nalíčit a dokonce tam lakovaly nehty. Byla by to paráda, kdyby se do stanu nehodlalo dostat tak dvě stě lidí najednou. No lidí... ale o tom budu povídat za chvíli. Teď ještě zůstaneme u Péti. Naštěstí jsme přišly a prorvaly se do jejího stanu ve chvíli, kdy se začly prodávat její štětce (cca půl hodiny se prodávaly). Ale co se dělo, neuvěřitelný. Všichni se cpali, sotva jsme stály. Ale fajn, štětce jsem dostala, dokonce přímo od Péti, takže si vlastně nemám na co stěžovat, že. Musím uznat, že Petra je moc milá, až jsem to nečekala. Nicméně než bych se jí na cokoli zeptala, raději jsem popadla svou sadu a vyklízela pole, jelikož jsem tam nehodlala trávit ani minutu navíc s deseti lidmi nalepenými na zády. A to nepřeháním.

Co byl však ale totální děs a co mě teda odrovnalo byl věkový průměr zúčastněných. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to bylo dvanáct let a to ještě proto, že jsme ten průměr zvedaly my. Nikdy jsem si nepřipadala starší. Ale co, jsme tady, tak se musíme přeci podívat na tu Lou (GetTheLouk), když ji tak chci vidět. Jen jsem ji zahlídla, uháněla jsem k podiu jak šílená, za sebou jsem vláčela nebohou neteř (je starší než já, nenechte se mýlit :D) a zaujaly jsme výhodnou pozici. Před námi si totiž ustlala nejspíš kindergarten. Ale výhled byl fakt fajn. Po chvíli jsem se ohlídla a... Vyčnívaly jsme z davu jak pustý ostrov!! Děti kam se podíváš. Lucka začala svoji show, od které jsem upřímně čekala mnohem víc, ale vzhledem k věkovému složení ji chápu. Na konci byla možnost položit Lucce nějakou otázku. Děti toho samozřejmě využily a ptaly se. Na nejlepší řasenku, na značku kávy, kterou pije... Jo, v deseti letech jsem měla podobný starosti no :D. Psychicky jsme to neunesly a zbytek otázek a odpovědí jsme vzdaly.

Přemístily jsme se na Mandrage, který byli jako vždy výborní. Tomu fakt nemám co vytknout a považuji to za vrchol dnešního dne. Na to, že to mělo být jen takové zpestření mezi jásáním s youtuberkami... ach jo.

Co se pořadatelům ještě vážně nepovedlo byla celková organizace čehokoli. Což je docela podstatná věc, tuším. Každou chvíli někdo hlásal, že kdo čeká na to či ono, tak má smůlu a je to jinak. To docela zamrzí, když děti čekají na podpis a nakonec se jim Terri Blitzen nepodepíše do památníčku. Jako na jídlo či pití jste si museli vystát tak dvouhodinovou frontu. Ne, nepřeháním.

Chtěla jsem obejít všechny zóny a podívat se, ale upřímně jsme to vzdaly a radši se šly najíst do mekáče.

Kdybych předtím nechytla úžasný slevy v Sephoře, asi budu nas.. zlobená ještě víc :D.

Poučení pro příště? Radši na pořádnej hudební fesťák nebo ty čtyři stovky investovat do nový rtěnky!